Když si uděláme čas na modlitbu

David Wilkerson (1931-2011)

13. listopadu 2024

V jeruzalémské církvi prvního století byly řecké vdovy při každodenním rozdělování jídla opomíjeny. Přirozeně hledaly pomoc u církevních představitelů.

Apoštolům se nezdálo správné vzdát se studia Božího slova a času věnovaného modlitbám, aby dohlíželi na tento administrativní úkol, a tak svolali církevní sbor a řekli: „Není žádoucí, abychom opustili Boží slovo a obsluhovali stoly“ (Sk 6,2, NKJ). Výsledkem bylo jmenování sedmi mužů „dobré pověsti“, kteří měli na starosti všechny obchodní záležitosti církve. Mezitím se apoštolové zavázali: „Budeme se neustále věnovat modlitbám a službě slova“ (Sk 6,4).

„Boží slovo se pak šířilo a počet učedníků se v Jeruzalémě velmi rozmnožil a mnoho kněží bylo poslušných víry“ (Sk 6,7). Církev se díky tomuto uspořádání rozrostla, protože tito muži odmítli zanedbávat svůj hlavní úkol.

Jen velmi málo pastorů se dnes odhodlá k takové oběti. Jeden služebník se mi podíval do očí a řekl: „Já prostě nemám čas se modlit. Jsem příliš zaneprázdněn. Na můj čas je kladeno příliš mnoho nároků.“ Jiný pastor se mi svěřil: „Už měsíce jsem se nemodlil. Občas rozjímám a mám rychlé pobožnosti, ale nedokážu se přimět ke disciplíně modlitby.”

Nechci odsuzovat žádného pracovitého a oddaného Božího služebníka. Faktem však je, že každý služebník stoupá a padá svému pánu. Mnozí kazatelé evangelia si dnes neuvědomují, že se stali obětí satanského spiknutí plného vyrušování. Jsou neustále v běhu, zavaleni lavinou povinností a detailů.

Děkuji Bohu, že nikdy nejsme vydáni na milost a nemilost satanovi ani žádnému z jeho zařízení. Můžeme odhalit jeho taktiky, mluvit slovo víry a zastavit každé jednotlivé vyrušování ve jménu Krista. Mocí Božího Ducha v nás si můžeme uvolnit cestu k Pánovým branám a směle přistoupit k jeho trůnu milosti, abychom přijali pomoc v nouzi. Milovaní, to je to, co si Pán přeje pro nás všechny!