Nejefektivnější práce

David Wilkerson (1931-2011)

7. listopadu 2024

„Důvěřujte mu v každé době, lidi, vylijte před ním své srdce, Bůh je pro nás útočištěm” (Žalm 62,8).

Své každodenní schůzky s Bohem musíte považovat za posvátnější a důležitější než schůzky s jakýmikoli jinými lidmi, ať už jsou to kdokoli.

Jak zahanbující musí být pro nebe, když vidí, jak si my křesťané nedokážeme vysoce vážit majestátu našeho Boha, Krále slávy. Často jsme lehkovážní ve způsobu, jakým ho necháváme čekat. Náhle zrušíme plány na setkání s ním na jeho dvoře, jakmile nám spadne klobouk, a to vše kvůli té nejnepatrnější maličkosti.

Dokážete si představit, že by někdo nechal Stvořitele vesmíru čekat, zatímco by se zdržoval sledováním svého oblíbeného televizního programu? Přesto právě to mnozí z nás dělají. A co hůř, často se vůbec neobtěžujeme ukázat se v Boží přítomnosti. Ne že bychom na schůzku s ním zapomněli, ale svévolně se před něj odmítáme dostavit.

Izajáš naříká: „Je opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí a známý zármutkem. A my jsme před ním jakoby skryli tvář, byl v opovržení a nevážili jsme si ho“ (Iz 53,3).

Když dovolím, aby se mezi mě a mé schůzky s Pánem vloudilo vyrušení, skrývám před ním svou tvář a nevážím si ho tak, jak bych měl. Pravdou je, že když hledáte Boha v modlitbě, tak to není ztracený čas. Mimoto platí, že za hranicemi tajné komůrky dosáhne modlící se muž nebo žena více za kratší dobu, s menším spěchem, úsilím a potem.

Nejúčinnější práci pro Boha, jakou kdy vykonáme, vykonáme na kolenou. Zatímco nemodlící se muži a ženy pobíhají sem a tam a pokoušejí se o velké věci, modlící se křesťan usilovně hýbe královstvími, boří pevnosti, dělá velké věci a stává se přitom s Bohem obrem.