Život v Božím milosrdenství

David Wilkerson (1931-2011)

17. září 2024

Milovaní, cílem tohoto poselství není vás napomínat nebo poučovat. Spíše věřím, že pro vás mám slovo naděje. Dovolte mi vysvětlit, proč je pro vás možná tak těžké být laskavým, milosrdným a milosrdným křesťanem, jakým chcete být.

Klíč najdeme v Žalmu 119. Žalmista zde činí silné prohlášení: „Nechť je mi k útěše tvé milosrdenství podle tvého slova k tvému služebníku“ (Žalm 119,76). Význam zde zní: „Pane, tvé slovo mi říká, že se mám utěšovat vědomím, že jsi ke mně milosrdný a plný soucitu. Dovol mi, abych z této velké pravdy čerpal útěchu.“

Kdybyste vyhledali slova „milosrdný“ a „milosrdenství“ v konkordanci, našli byste stovky odkazů. Boží slovo nás zahlcuje četnými zaslíbeními o jeho úžasné milosti, milosrdenství a soucitu. Chce na nás zapůsobit, že je milosrdný, trpělivý a pomalý v hněvu vůči našim selháním, slabostem a pokušením.

„Hospodin je milosrdný a slitovný, pomalý k hněvu a plný slitování“ (Žalm 103,8).

Všechna Boží zaslíbení o milosrdenství jsou dána proto, aby nás potěšila v našich zkouškách. Když Boha zklameme, myslíme si, že se na nás zlobí a je připraven nás soudit. Místo toho chce, abychom věděli: „Já tě provedu. Stačí činit pokání. Nezlobím se na tebe. Jsem milosrdný, plný milosti a lásky k vám. Z toho čerpejte útěchu.“ Je útěchou vědět, že Boží milosrdenství se od nás nikdy neodtáhne. Jak útěšné je vědět, že když zhřešíme nebo selžeme, jeho láska k nám ještě zesílí.

Pokud nebudeme čerpat útěchu z milosrdenství, které Bůh prokazuje nám, nejsme schopni poskytovat milosrdenství, které nabízí útěchu druhým. Teprve když zakoušíme absolutní Boží milosrdenství, dojde k přetékání milosrdenství pro všechny kolem nás. Stáváme se milosrdnými lidmi, protože sami žijeme v Božím milosrdenství.